RECENZE - Tatínek: I továrnička na legraci zná pláč a křik
MFFKV - pózování oceněných - Jan a Zdeněk Svěrákovi - Karlovy Vary (7. července 2007) | foto: Petr Topič, iDNES.cz
Zaprvé, že i ta nejvousatější metoda, pouť hrdiny vlastní pamětí po krajině dětství a zrání, může účinkovat, pokud dotyčný dokáže shodit dojetí přiměřeným, ne cynickým humorem.
Zadruhé, že právě z otisků toho, co prožil, vytvořil Zdeněk Svěrák nejlepší scénáře, ať už se prolnou jeho cesty do školy mezi hroby do hřbitovní scény Vesničky mé střediskové nebo jeho úděl „náhradníka“ za zemřelého bratra do Obecné školy.
Zatřetí, že Jan Svěrák umí točit přesné žánry, byť ve smířlivě ohleduplném listování rodinným albem není zrovna ve svém živlu.
Tatínek je životopisnou road movie, přehledným příběhem o jedné služební cestě, jež začíná v městském bytě, vede přes uzlová místa hrdinova života a končí na milované chalupě. Na jejím počátku stojí osobité rekvizity, taška pro hypochondry s prášky proti smrti nebo „sebák“ čili jídlo s sebou, od jejichž vtipu se zlehka přejde ke vzpomínkám.
Na sokolský tábor nebo předčítání Jiráska, na šok, kdy hýčkané pražské dítě přesazené do Kopidlna nechtěli místní kluci přijmout. Mimochodem, to je přesně ona retrolátka na pomezí líbeznosti a trpkosti, jež by Zdeňku Svěrákovi pro případný scénář hraného filmu sedla jako ulitá.
Když ve staré budce objeví zašlé plátěnky své maminky, neskryje nečekanou „mordu do duše - to bude na prášek“. Jiný úžas nad jevy mezi nebem a zemí popíše v debatě o Bohu na sjezdovce. Ale převážně film střídá očekávanější roviny.
Úvahovou - „Copak si člověk plánuje, jak umře?“ Rodinnou - se ženou luští křížovky, luxuje, uspává vnuka a zkouší „rozchodit“ smutek. Politickou - „Proč jsem byl ve straně? Bláhově jsem si myslel, že socialismus lze spojit s demokracií a svobodou, vyléčil mě až srpen 1968.“
A nejzajímavější rovinu profesní včetně „továrničky na legraci“, jak zve Divadlo Járy Cimrmana. Zazní tu klíčové věty, Svěrákova „Psaní je zápas o ta pravá slova, střídání úzkosti s radostí, že jsem je našel“ a postižení jeho obrozenecko-kantorské poetiky z úst Jiřího Menzela: „Nedělá umění, stejně jako Jirásek chce, aby z toho byl užitek. Dobré řemeslo, dobré boty, dobrý příběh.“
V sladkobolně úsměvné melancholii Tatínka se totiž Svěrák nejvíc „odkopává“ právě tehdy, je-li zraňováno jeho řemeslo. Nejprve se kola veselé továrničky zadrhnou, když líčí roztržku s Ladislavem Smoljakem - jen proto, že ho Smoljak neobsadil do role Trachty ve snímku Rozpuštěný a vypuštěný. A podruhé, když syn odmítne scénář Vratné lahve a otec cituje pokárání své ženy: „Neříkej mu hajzle, je to tatínek tvých vnoučat.“
Oběma střety je konejšivost vyvážena a „případ Vratné lahve“ navíc obhájí žánr dokumentu: původně měl totiž film vrcholit vítězně jejich natáčením, jenže skutečnost se změnila a Svěrákovi museli najít odvahu ji pojmenovat. Odvahu ptát se na věci nepříjemné prokázal i spoluautor Martin Dostál, ač dramaturgicky měl výbušnější motivy rozložit do celého filmu, aby tak dlouho nekolébal.
Na to, že Tatínek nechce budit senzace, je poctivě upřímný i podmanivě a čistě natočený. Nejsilnější místa však představují právě malé umělecké vzpoury vůči nedotknutelnému jménu na straně jedné a „vynález Cimrmana“ na straně druhé.
Dvě zajímavůstky se vynoří jakoby mimochodem. V téže roli jedné cimrmanovské hry je Smoljak věrnější jejich střízlivé prapodstatě, zato Svěrák už je víc „šoumen“, i když by za ten výraz asi střílel. A z poddajně láskyplné, hravé režie probleskuje jistá netrpělivost filmaře, který ještě nechce být klasikem - jako by dychtil, až mu dá otec výuční list a pustí ho na samostatný vandr, kde potká i dramata.
Tipy z televizního programu
Recenze: Matrix Resurrections 80 %, Spojenci 50 %, Po strništi bos 70 %, Moje nová tvář 65 %, 2012 50 %, Jack Reacher: Nevracej se 55 %, Osm hrozných 65 %, Poslouchej 50 %, Spravedlnost 60 %, Hra s nevěrou 50 %, Kroky a skoky české animace 50 %
Klíčová slova: Marečku, podejte mi pero!, Na samotě u lesa, Survivor Česko & Slovensko, Utajený šéf
Seriály: Stíny v mlze, Vytoč mého agenta, Jedna rodina, Boží mlýny, Iveta
KOMENTÁŘ: Z Davida Černého se stal parazit. O umění už dávno nejde
Premium Když se David Černý v televizi pohádal s kurátorkou Marií Foltýnovou, spory o jeho plastiku na...
Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková
Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Larry je mrtvý. Tvůrci Simpsonových nechali po 35 letech zemřít štamgasta od Vočka
Zarytí fanoušci seriálu Simpsonovi smutní. Tvůrci totiž nechali zemřít jednu z postav, která byla...
I did it my way. Troška, Nový i Vyskočil se rozloučili s Josefem Lauferem
Se zpěvákem a hercem Josefem Lauferem, který zemřel po dlouhé nemoci v sobotu večer ve věku 84 let,...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
„Jsem z toho úplně hotová.“ Swift drží prvních 14 příček americké hitparády
Americká popová hvězda Taylor Swift po vydání nového alba The Tortured Poets Department ovládla...
RECENZE: Starej, na..anej dědek. Dokument o Petru Jandovi je polotovar
Premium K 80. narozeninám a zároveň 60 letům kariéry kapely Olympic se Petr Janda dočkal roztříštěného a...
Že my mladí stále něco řešíme? Ničíme generační traumata, říká Pam Rabbit
Premium Nerada škatulkuje lidi podle toho, jestli vyrůstali s internetem a mobilem, nebo bez nich. Je...
RECENZE: Dospívání lemují sex i alkohol, dosvědčují přisprostlé Sopranistky
To, že nejen pro děti a rodiny hraje Malá scéna Hudebního divadla Karlín, přesvědčují Sopranistky....
KVÍZ: Čórtův hrád, tam strašá. Co víte o Tajemství hradu v Karpatech?
Na prvního máje si můžete v televizi dopřát komediální klasiku Tajemství hradu v Karpatech. Pokud...
Inspektor/ka Oddělení dohledu nad zpracováním biologických materiálů
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha